Sebevědomí
STÁLE SE ZLEPŠUJEME
Věk 3 roky : podívá se na sebe a vidí Královnu
Věk 8 let : podívá se na sebe a vidí Popelku
Věk 15 let : podívá se na sebe a vidí Škaredou sestru(mami, já nemůžu jít do školy tak jak vypadám!!)
Věk 20 let : podívá se na sebe a vidí : "moc tlustá/moc hubená, moc krátká/moc dlouhá, moc plochá/moc okrouhlá", ale rozhodne se jít i tak ven.
Věk 30 let : podívá se na sebe a vidí : "moc tlustá/moc hubená, moc krátká/moc dlouhá, moc plochá/moc okrouhlá", ale protože nemá čas to napravit, jde i tak ven.
Věk 40 let : podívá se na sebe a vidí : "moc tlustá/moc hubená, moc krátká/moc dlouhá, moc plochá/moc okrouhlá", ale řekne si : "Alespoň jsem čistá" a jde i tak ven.
Věk 50 let : podívá se na sebe a vidí : "já jsem" a jde kamkoliv, kam chce jít.
Věk 60 let : podívá se na sebe, vzpomene si na všechny ty lidi, kteří se už na sebe do zrcadla podívat nemůžou. Jde ven a svět jí patří.
Věk 70 let : podívá se na sebe a vidí moudrost, smích a schopnost, jde ven a těší se ze života
Věk 80 let : neobtěžuje se díváním. Dá si na hlavu purpurovou čapku a jde ven, bavit se světem.
MOŽNÁ BY VŠECHNY MĚLY SÁHNOUT PO TÉ PURPUROVÉ ČAPCE DŘÍV.
Komentáře
Přehled komentářů
Naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku. To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: "Měl bych být jako někdo jiný" nebo "Měl bych být jako všichni ostatní". Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná "všem ostatním". "Všichni ostatní" se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.
Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu. Pak je na tom ještě hůř než předtím a "čím víc se snaží", tím je to horší.
Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy. Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou. Sebeuvědomění dosáhneme tím, "že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti". AMEN :-)))
Filozofická úvaha
(fisherman_cz, 4. 4. 2009 1:39)